1. sloka
Oba
Už to kdekdo ví, už to hudci hudou,
že na volšanským hrobě čerstvý věnce budou,
už to kdekdo ví, co se Dandovi
stalo včera vo půlnoci.

2. sloka
Oba
Pustou noční tmou šly dvě hyeny,
vylezly na zeď, stáhly haleny,
zavřely voči, páč jim svítily,
aby Dandu zabily.
Všichni
Cvočkářem byl Danda, bejvala s nim sranda,
když v hospodě seděl, žádnej nic nevěděl,
že von týhle noci přijde do zlý moci
Cimra a Jurenskýho.

3. sloka
Oťas
Bylo k půlnoci, Danda domů jde,
a jak tak přijde mezi ty dvě zdě,
tu naň Jurenský s Cimrem vyskočí
a praští ho do vočí.
Všichni
Byl to mord moc hrozný, bodali ho nožmi,
měli nože dlouhý a křičeli: pojdi,
bodali ho pořád do prsou i do zad,
až mu jeden natrh plíce.

4. sloka
Oťas
Danda pobitej padá do bláta,
z tváře mu visí masa záplata,
marně měsíček z mraků vyhlíží,
nikdo už ho nesklíží.
Všichni
Ty hyeny podlý mu pak všecko zbodly,
stáhly z něho boty, sako i kalhoty,
i ty zlatý zuby vyrvaly mu z huby,
všecko daly do frcu.

5. sloka
Oba
Přišli četníci na místo činu,
aby změřili krve kalužinu,
aby chytili ty dva raubíře,
co zabili cvočíře.
Oťas
Vyteklo z něj krve, povídali prve,
čtyři hrnce nový, vosmižejdlíkový,
přec ti lotři voba vraždit budou znova,
vždyť jsou přece z Hlubočep.


6. sloka
Oba
A už je s Dandou na věky ámen,
stará Dandová sedí u kamen,
vzlyká potichu, slzy jí kanou,
snad ty lumpy dostanou.
Všichni
Však pes policejní, nad kterýho nejni,
nechyt stopu vraha, ten se směje: haha,
neb už funus bude, mnoho lidí pude
na tu cestu poslední.

7. sloka
Oba
Z toho mládenci jasně vidíte,
že tuze chlastit raděj nesmíte,
kdyby Danda byl tolik nechlastil,
hyeny by vobelstil.
Všichni
Je-li možno kdesi děvče namluvte si,
a při víně zpěvu milujte tu děvu,
pijte radši s mírou, ona bude s vírou
čekat na vaše činy.