1. sloka
Když jsem přišla do Prahy, to jsem byla snob.
Mužskej na mě promluvit, hned jsem byla trop.
Sloužila jsem za pětku, prala, myla zem. 
Dneska ale už jsem šik a nóbl dáma jsem.

refrén
Dnes jsem pro všechny známá služka Máry,
holka, jak ostříž, vždycky plná páry.
Zná kanonýry od Strahovské brány,
co uměj´ dávat, jak se patří, rány.
Já s nima všecky prodělala bály,
i na hec chodím, kde se šlapák válí.
Prezenty, co mě civilisti daj´,
dostane voják za feš "candrnaj".  
Já jsem ta známá služka Černá Máry,
kterou do služby vozejí kočáry.
Prsteny, šaty, klobouk s pérem mám,
v neděli nóbl dámu hráti znám.

2. sloka
Každé paní hned se ptám, když mám službu vzít,
jestli šamstra v kuchyni večer můžu mít,
kolikrát mám tejdně aus, do kdy můžu spát,
a jestli mě k večeři šunku může dát.

Pak každej večer moc-li dává piva,
jestli pečeně třikrát tejdně bývá,
kdo nosí uhlí, kdo smejčí a stírá,
jestli, kde spím, to není žádná díra.
V posteli jsou-li drátěný matrace,
do šesti nejdýl, že smí trvat práce,
pak že smím venku do desíti stát
a moc-li za to všecko budu brát.

refrén
Já jsem ta známá služka Černá Máry,
kterou do služby vozejí kočáry.
Prsteny, šaty, klobouk s pérem mám,
v neděli nóbl dámu hráti znám.