Povoláním se považuji za historika, který se od dob puberty zabývá staropražským divadlem a lidovým kabaretem. Zvláště blízký vztah jsem mel od dětství k Osvobozenému divadlu. Písničky z těchto dob. jsme si s kamarády hráli v hospodách a na večírcích i v době, kdy jsem byl zarputilý rocker. Po roce 1989 se mnoho změnilo. Tím, že jsme hráli staročeské písničky, jsme se stali ojedinělou kapelou, protože se vyrojily stovky rockových ambiciózních skupin, a navít jsem si uvědomil, že ve svém "věku" jako rocker nemám Šanci. Jako písničkář můžu vydržet do důchodového věku.

První zradou byla má "emigrace" z Ústí n. Labem po dokončeni střední školy, druhou zradou bylo opuštění kapely Lemon Nashwile Oschestra v březnu 1993, kdy jsem z fyzických důvodů musel odejít, protože jsem blokoval vystoupení a doslova padal únavou. Svoji partnerku jsem zradil svoji prací. V posledních dvou letech jsem buď hrál, staral se o chod skupiny nebo psal scénáře a knížky. Na klasický manželský vztah bohužel nezbýval čas.

Myslím si, že jediná šance pro partnerky muzikantů tak potrhlejch jako jsem já. je být tolerance sama. Takové ženy skutečné existují...

Nedáváme si inzeráty, nepřešlapujeme ve Skořepce či v Perlovce a je s náma určitě větší sranda.

Je dobře, že si řekl zabývali, protože těch dnešních mi je líto. Nemají v sobě žádnou poezii. O prostitutkách dob minulých zpíváme proto, že v sobě měly obrovské kouzlo, oblékaly se nádherně do toho co daly dohromady, chodily mezi štamgasty do hospody jako ty "ušmudlaný" v Karlíně nebo Libni: ty trochu více nóbl chodily do kavárenských společností... Ty dnešní voskové figuríny, které jsou spočítané na proporce, jsou na telefonu a mají počítačem zpracované taxy... to už není Praha. Mám pocit, že už je to dokonce i prostituce, ve které Praha ztrácí svoje kouzlo.

Já si osobně myslím, že naše republika v krizi je a nám dělá veliké potěšení dávat do souvislostí minulé a dnešní. Člověk dochází k tomu, že to co se dnes děje je jen opakování se něčeho, co tady už bylo. Vzniká zde neuvěřitelné absurdno. Například bankovky se kolkovaly už v roce 1919 stejně jako v roce 1993. Legrace v parlamentě a skandály jsou prakticky stejné.

Mám krásný zážitek, když jsme koncertovali v Abu Dhabi. Hráli jsme tam na obrovské recepci pro místní šejky a diplomaty. Potom jsem měli na objednávku ještě tři vystoupení. Já jsem něco podobného ještě nezažil, když se ti lidé v turbanech začali při písničce Ručičky nebojte se kývat do rytmu a pobrukovat si s námi. Dodnes přemýšlím o tom, jestli se světové kultury začínají takhle sbližoval anebo zde existuje nějaký prazáklad. Tento prazáklad lidových písní má svůj vývoj. U nás byla vždy konjunktura tohoto žánru v obdobích určitého národního znovuobrození. V 18. století, stejně jako při vzniku republiky, za okupace, v dobách před listopadem...

To je pravda, každou svou desku, každé vystoupení, ať už na jevišti nebo v televizi, téměř "sebemrskačsky" rozebíráme, analyzujeme. Chtěli bychom totiž sloučil dvě věci - divadlo a hudbu - přitom ovšem nechceme dělal nějaký muzikál. Spíše divadelní kabaret.

Nejskandálnější činností, kterou zatím Šlapeto spáchalo, byla naše tři loňská vystoupení v televizním studiu 6. První bylo, když se v půl sedmé objevila znělka zpráv a tam seděl Ota Litomyský a s vážnou tváří četl staropražské zprávy o tom, že v Praze došlo pivo, ale zasedá krizový štáb Magistrátu a že vyrážejí na pomoc obyvatelstvu jednotky pivní pomoci a že z Plzně již přichází pomoc. Samozřejmě, jak jsou v té době lidé v koupelnách nebo u sporáku, tak přeslechli první větu a vznikla panika. V redakci se rozdrnčely telefony a vypukl zmatek. Druhý "průšvih" byla ranní předpověď počasí. Uvádí se tam "Přepojujeme na Libuši", tedy meteorologickou stanici. Byl střih a na obrazovce se objevila Libuše v říze, tedy jeden člen Šlapeta, který věštil: Lide můj, věštím, věštím, že ráno se rozední, večer setmí, lidé prohlédni, už skončil čas letní... a tak dále. Též to vyvolalo u některých lidí zmatek. Třetí akcí toto druhu byla snídaně s Michalem Žárou, houslistou kapely. Ráno se dnes uvádějí snídaně s kdekým, tak proč by to nemohla být snídaně s Michalem Žárou. Uspořádali jsme s Party Servis Golem Staropražskou snídani, diváčky a diváci měli uhodnout, kdo to vlastně snídá. Michal v průměru této snídaně ve Staropražském kroji snědl kilovou bábovku a několik koláčů. Opět to mělo velký ohlas, protože jsme zjistili, že lidé u nás tento způsob recese zbožňují. Vymýšlení podobných akcí kapelu velice změnilo, protože se podobná recese začala promítat i do našeho vystupování na jevišti.

Předpokládám, že v tom nepřestanete, čím chcete diváky překvapit?

Všichni jsem začali pilně sportovat, protože chystáme rozcvičky se Šlapetem.Bezpochyby se též zúčastním před obrazovkou, ač to běžně nečiním, hlavně ovšem doufám, že se přitom neušlapete...