Průvodce webovými stránkami Česky  English  Deutsch  Patrola Šlapeto na facebook facebook
Hlavní stránka · Aktuálně · Koncerty · Pro pořadatele nové · Foto · Video · Kniha návštěv · Napsali o nás
Dostaveníčko s První republikou · Nové CD nové · Kontakt

Radan Dolejš o Karlu Gottovi (†80): Když jsem přišel o práci, nabídl mi pomoc!
(Aha)
Karel Gott

Vkládal mu myšlenky do úst, psal mu scénáře a dělal dramaturga jeho pořadů a koncertů. Radan Dolejš (55) s Karlem Gottem (†80) ale také nad dobrým jídlem diskutovali o možné válce a Slavík přemýšlel o tom, že by bylo dobré pořídit si pole a pěstovat na něm obilí. „To kdyby přišla válka...“ usmívá se dramaturg a zároveň lídr kapely Patrola Šlapeto.

Když jste se stal dramaturgem zábavných programů na Nově, začal jste s Karlem spolupracovat a stal jste se také jeho scenáristou.

„Psali pro něj především Karel Šíp a Petr Novotný. Ale je pravda, že jsem mu psával občas průvodní texty ke koncertům nebo se mnou konzultoval svá vystoupení třeba na Českém slavíkovi a při jiných slavnostních příležitostech. Miloval jsem, když se v telefonu ozval Karel a řekl mi, že by potřeboval něco napsat. Když jsem se zeptal, dokdy to potřebuje, zpravidla odvětil, že do večera. A někdy také odpověděl – hned! Tak jsem všeho nechal a šel psát. Byl to přece Karel.“

Bylo občas těžké s ním spolupracovat?

„Karel dlouho a rád diskutoval. Pro Silvestrovskou show 2000 jsem jako vrchol napsal směs jeho písní, které jsem proměnil v duety s šestnácti zpěvačkami. Pojmenoval jsem to 16 růží pro Gotta a poslal mu scénář ke konzultaci. Druhý den mi volal zcela rozezlen, co jsem mu to poslal za hrůzu. Nezmohl jsem se ani na slovo, hlídal jsem navíc synka Honzu, takže jsem si dal telefon na hlasitý poslech. Karel ze sebe sypal argumenty, proč je celý scénář špatný, a aby mi to dokázal, začal mi ho celý přezpívávat. A jak tak zpíval, tak se mu to začalo líbit. A když se dostal do finále, byl už docela nadšený a zeptal se mě, kdy to budeme točit. Až tehdy jsem se dostal ke slovu a řekl mu, že za týden. Karel vlastně se mnou vedl sedmdesátiminutový monolog. A tak tomu bývalo vždycky.“

Existuje něco, do čeho jít nikdy nechtěl?

„Zaboha nechtěl hrát zkušeného golfistu ve filmové romanci Veni, vidi, vici. Neměl rád z duše golf, nechápal, jak někoho může bavit hledat míček v trávníku. Golf nepovažoval za sport, ale trapnost. Po několika marných přemlouváních, kdy jsem za ním byl i na Bertramce, jsem to už chtěl vzdát. Když vtom se najednou ozval, že by to vzal, když mu jeho věrný kamarád a řidič Olda Havránek bude dělat caddyho. A bylo.“

Jezdil jste ke Karlovi na Bertramku. Jak takové návštěvy probíhaly?

„Na Bertramku jsem jezdíval moc rád. Hostil mě sám Karel nebo jeho hospodyně paní Jandová. Někdy se ty návštěvy zvrtly v dlouhé diskuze o historii, literatuře nebo muzice. Měl jsem díky Nově možnost natáčet s takovými hvězdami, jako byli Sting, Metallica nebo Rolling Stones, a to všechno Karla zajímalo. Někdy měl potměšilá přání, třeba abych mu navrhovaný scénář pro to či ono celý předzpíval. On se vždy pohodlně usadil do křesla a náramně se u toho bavil. Především když jsem zpíval ženy. To jsem měl na něho vždycky takový vztek, ale zpíval jsem, samozřejmě! Jindy mě pozval, že po dvanáctihodinovém natáčení dáme na Bertramce sklenku vína a zavoláme známým, abych viděl, jak vypadají ty jeho pověstné večírky na Bertramce. Paní Jandová nachystala vzácné sýry a otevřela lahev ročníkového červeného. Karel mi vysvětlil, že ho musíme nechat chvilku dekantovat. Když jsem otevřel oči, bylo kolem druhé ranní, víno bylo sice dekantované, ale my dva jsme spali v křeslech unaveni po celém natáčecím dnu a nikomu samozřejmě nezavolali. Já si vzal taxíka a jel domů s podezřením, že jsem byl určitě u nějaké milenky. Tak takhle já znám ty jeho pověstné večírky na Bertramce! Jen tu vůni sýrů, která se mi zakousla i do saka, si pamatuju dodnes.“

Vaše nejkrásnější nezapomenutelná vzpomínka na Karla?

„Vrátil jsem se před lety domů z práce a u mého notebooku v pracovně seděl náš mladší syn Kuba. Tenkrát byl v módě takový komunikační program, kde se daly posílat už obrázky-emotikony. Koukám, Kuba odešle tři obrázky půllitrů piva, přijdou mu čtyři, odešle čtyři a přijde mu jich pět. A tak pořád dokola. Ptám se – s kým si to píšeš? A pak němě zírám na adresu pisatele – Karel Gott. Inu, kdo si hraje, nezlobí...“

Kdy vás nejvíc překvapil nebo dojal?

„Když jsem odešel z Novy ze dne na den a vůbec nevěděl, co budu v nejbližších dnech dělat, ozval se v telefonu jeho hlas. Prý jestli nepotřebuji finanční pomoc, než si najdu jinou práci. Že mám malé děti. A že na vrácení peněz nepospíchá. Úplně mi vyrazil dech, protože moc dobře věděl, že mu vlastně v této své situaci nemohu být nijak užitečný. Začal jsem blekotat něco o tom, že novou práci už mám. Přesto následovalo Karlovo pozvání na odpolední křest jeho romantických písní i pro mé dva malé syny. Vím, že takhle pomohl mnohým lidem. Za zmínku stojí určitě rodina jeho dvorního režiséra Jána Roháče, který předčasně zemřel. O ničem nevím, řekl Karel rodině, když se ho ptala, zdali mu může peníze, které Roháčovi půjčil, vrátit později. Jediné Karlovo přání vždycky bylo, aby se o těchto jeho aktivitách mlčelo. Tak se snad nebude zlobit, že to teď poruším.“

Celý článek si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!

Radan Dolejš

Zdroj:

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/165100/radan-dolejs-o-karlu-gottovi-80-kdyz-jsem-prisel-o-praci-nabidl-mi-pomoc.html